Já Čarodejka

Všichni lidé v tomhle světě mě pokládají za divnou ale při tom mě ani jen trochu neznají. Dovolte abych sem se vám představila jmenuji se Anne a je mi 14 let. Čarodějnictví máme v rodině moje máma je čarodějka moje babička je čarodějka a také moje prababička byla čarodějka. Všechny měly nějaké úžasné schopnosti jako například čtení myšlenek, ovládání živlů nebo věštění pomocí tarotových karet. Ale já? Já jsem samozřejmě černá ovce rodiny. Jako jediná nemám žádné schopnosti. Už jsem vyzkoušela všechno, ale stejně se mi nějak nedaří. Zkoušela jsem bylinkářství, čtení myšlenek, ovládání živlů ale jediná moje schopnost je to super pokašlat nebo se super ztrapnit. Moje máma je už ze mě nešťastná a ve škole, tam mě pokládají za podivína. No to mě teď až tak netrápí. Teď je zhruba 19:00 a moje rodina je připravena na každoroční oslavu dušiček. No celá tato tradice byla vlastně o tom, že se všechny čarodějky z našeho města setkají na jednom místě a tam spolu udělají rituál na spojení s našimi zesnulými příbuznými. Ale já samozřejmě jako jediná tam nemůžu jít protože když nemám žádné schopnosti tak jsem pro ně jako prokletí co může celý rituál zkazit. A tak musím zůstat doma jako každý rok. Ale letos to bude jiný. Letos se na tuto oslavu dostanu i já. Protože čarodějky řekly, že se nemohu zúčastnit rituálu, ale ne že se nemohu připojit k oslavě po rituálu. Fajn moje máma teď odešla, takže si to musím dobře načasovat. Tak rituál trvá od 19:30 do 20:00 a tím pádem vyrazím zhruba ve 20:15 a pak už bude po rituálu. Ale jak jsem vyšla z domu a vešla do lesa kde se událost konala tak mě napadl ghoul a já jsem začala rychle utíkat a spadla jsem přímo na královnu čarodějek. Omluvila jsem se a ona řekla že je to v pořádku ale že tady nemám co dělat. Ale když si mě všimla moje máma tak jsem se jí to snažila vysvětlit ale no neposlouchala mě a místo toho mi řekla že chápe jak se cítím ale pokud mám sem zakázáno jít tak tady nemám zkrátka co dělat a poslala mě domů. Na cestě domů jsem si jen klakla pod strom a plakala. Nejen proto, že jsem ztranpila sebe, ale i celou svou rodinu a přísahám, že v tomto momentě bych se nejraději propadla pod zem. Jenže v tom jsem slyšela jak někdo jemným hlasem volá mé jméno. "Anne" "Anne" "Anne" A pořád dokola. Nevěděla jsem koho hlas to byl ale nedalo mi to a šla jsem hlouběji do lesa za tím hlasem. A najednou se zjevila bludička která mi vytvořila světelnou cestu. Šla jsem po té cestičce, ale v tom bludičky is cestičkou zmizely a já uslyšela divné praskání větví za mnou. Neváhala jsem se otočit a stál za mnou ten ghoul kterého jsem potkala už před tím. Nejhorší na tom bylo že jsem nevěděla kde jsem a tak ........